Návštěva Skryjských jezírek
Aktualizováno: 31. 8. 2021
Před pár dny jsem se po více než 2 týdnech vrátila z chaty mých rodičů. Jelikož jsme v polovině pobytu očekávali příjezd návštěvy, rozhodla jsem se, že jim čas strávený na chatě trošku zpestřím. Přece se nebudeme jen válet, jíst, pít a koupat v Berounce :-).
Co jsou Skryjská jezírka a jak se k nim dostanete
Volba padla na přírodní rezervaci Skryjská jezírka. Jsou to dvě jezírka, která naleznete na rozhraní Plzeňského a Středočeského kraje v údolí Zbirožského potoka. Najdete tu i menší vodopád. Samotná jezírka vznikla v roce 1872 po vydatných deštích. Celou tuto oblast proslavil francouzský inženýr a badatel Joachim Barrande, který zde objevil významná paleontologická naleziště zkamenělin.
Jsou dvě možnosti, kde můžete zaparkovat svůj vůz a vydat se k jezírkům:
ve Skryjích na parkovišti vedle kostela (odtud je to cca 3 km, půjdete po modré značce)
ze Slap u podmokelské hájovny (odtud je cca 1 km)
Jak probíhal náš výlet, protože jsem dělala chytrou
Protože jsem na jezírkách už kdysi dávno byla, dělala jsem chytrou, že vím, kudy půjdeme. Večer jsem si otevřela mapu a říkám všem zúčastněným:
„Ráno vyrážíme na Skryjská jezírka. Už jsem tam jednou byla, takže navrhuji jít trasou, kterou mi doporučila slečna v hospodě. Tzn. proti proudy řeky Berounky, dokud nedorazíme ke Zbirožskému potoku. Odtud se opět vydáme proti proudu potoka až dojdeme k jezírkům.”
Všichni souhlasili.
Mapa mi tuto cestu nenabídla, ale co, potok na mapě vidím, to nějak dáme.
Samozřejmě jsem čekala komplikace, protože jsme s sebou vezli malého pasažéra v kočárku.
Je ráno a vyrážíme. Navigace mi od naší chaty ukazuje, že za 63 minut jsme v CÍLI.
No, táta se nám trošku při odchodu vysmál (kvůli tomu času).
Přicházíme do kempu AHOJ, a protože jsem všem zúčastněným cestou řekla, že mi navigace neukazuje trasu až k potoku, rozhodla jsem se, že se poptám v kempu.
Ptám se dvou pánů:
„Dobrý den, jdeme na Skryjská jezírka. Dojdeme tam proti proudu řeky? Nechce se nám šlapat ten šílený kopec nahoru do Skryjí.“
Pán č.1: „A to jako jdete i s tím kočárkem? To budete mít na celej den, slečno. I pro cyklisty je to tam docela úzký.“
Pán č.2 říká pánovi č.1: „Vždyť tam jezdí auta, tak je to asi v pohodě ne? No, slečno, když si vyšlápnete tady ten krpál nahoru do Skryjí, asi to bude pro vás lepší.“
Děkuji pánům za rady a trvám na tom, že do toho kopce prostě nejdu! S kočárkem jsem si to vyšlápla loni v létě a myslela jsem, že nahoře ve vesnici v hospodě vychlastám celý sud piva, jak jsem byla vyřízená.
Hned za kempem vyndavám dítě z kočárku, protože se už chudák celé třese. Střídáme se v nošení dítěte a kočárku (a to jsme teprve pár metrů za kempem :-D).
Přicházíme do menší chatové osady a navigace mě navádí, ať se otočím a jdu zpět. Nevzdáváme to a jdeme stále podél řeky. Na chvilku jsem zaváhala, ale najednou jsem zahlédla dámu na zahrádce u jedné chaty.
Já: „Dobrý den, prosím Vás, dojdeme tudy ke Skryjským jezírkům?“
Dáma: „Dobrý den, nooo jako dojdete, ale s tím kočárkem jste měli jít nahoru do Skryjí, tohle je hrozná cesta.“
V duchu si říkám, že už je to třetí člověk, který mi dost jasně naznačuje, že jsem blázen.
Končí chatová oblast a tím i normální cesta. Jdeme blíže k řece a přecházíme na ušlapanou, cca 50 cm širokou cestičku v trávě a kopřivách. Já nesu dítě, moje mamka tlačí kočár. Trvá to několik minut než dojdeme ke splavu u Čechova mlýnu.
Hurááá, konečně potok. Jsme na správné cestě.
Sundaváme si boty, přebrodíme potok a pokračujeme dále k jezírkům. Teď už jdeme po krásné cestě. Procházíme další chatovou osadou a vcházíme do lesa. Po nějaké době se mi konečně začne vybavovat, kde jsem a vím, že dál už s kočárkem nemůžeme. Kočárek necháváme v lese a pokračujeme podél potoka. Byť je málo vody, jezírko je už na dohled. Samotný přístup k jezírkům může být pro někoho náročnější. Jdete podél skály, ve které jsou vytesané “schody”. Já to s malou nedávám, sundavám si boty a jdu vodou.
Jsme v CÍLI.
Kocháme se krásným místem a při tom pozorujeme borce, který má potřebu se v jezírku koupat. Po nějaké době mužně vylézá z jezírka a nemůže odejít bez selfie s jezírkem a skryjským vodopádem v pozadí. Nic proti selfie, ale pokud je tam s ním půlka famílie, mohli ho vyfotit a my nemuseli přihlížet jeho komické tvorbě selfie fotky :-).
Odcházíme.
Rozhodli jsme, že se nebudeme vracet stejnou cestou, ale půjdeme do Skryjí. Skoro celá cesta lesem vypadá tak, že jdete po pěšině, pod kterou je několikametrový sráz dolů. Strejda veze prázdný kočárek a já na střídačku poponášim dceru. Musím říct, že se nám nešlo dobře. Jdete celou dobu do kopce a ještě se modlíte, aby vám nesklouzla noha. Některým lidem by mohl vadit i ten pohled dolu ze srázu. Nedokážu si představit, že bych tuto cestu šla s kočárkem obráceně, tedy dolů, to je ještě horší.
Opouštíme les a přecházíme na polní cestu. V dálce už vidíme Skryje.
Obědváme v restauraci Trilobit a poté se vydáváme z kopce dolů zpět do kempu AHOJ (to je ten kopec, který jsem na začátku našeho výletu nechtěla šlapat nahoru).
Celá trasa i s obědem nám trvala něco přes 5 hodin.
Až po několika dnech jsem zjistila, že se nedoporučuje trasu absolvovat maminkám s kočárky. Je pravda, že jsem byla široko daleko asi jediný člověk s kočárkem.
Pokud jste lovci kešek, tak např. ve Skryjích je hezká keška, díky které poznáte celou vesnici.
Návštěvu jezírek doporučuji, jen ty kočárky a kola nechte doma a jděte pěšky :-).
A co Vaše dovolená, jak probíhá :-) ?